Jdi na obsah Jdi na menu
 


SOKOLSKÉ OCHOTNICKÉ DIVADLO V

DŘEVOHOSTICÍCH

 

 Ochotnické divadelničení v Dřevohosticích, rázovitém městečku na rozhraní Hané, Valašska a Záhoří, sahá hluboko do 19. století. V době probouzejícího se národního uvědomění byl v obci, kromě jiných spolků věnujících se rozvíjení slovanského cítění, založen "Čtenářsko-pěvecký spolek ŽEROTÍN", který kromě zřízení knihovny, půjčování knih, sborového zpěvu, pořádání přednášek z dějin našeho národa a zajímavých národopisných výstav, pořídil i jeviště a hrál ochotnická divadelní představení. Na tehdejší dobu dobře vybavené jeviště se nacházelo v hostinci "U Šilingrů" na náměstí. Tento hostinec stával vedle dnešního obchodního centra manželů Nedělových ti jeho prostory sloužily jako kulturní středisko obce až do roku 1921, kdy byla postavena sokolovna.

 

 Je velká škoda, že z nesporně bohaté divadelní činnosti spolku ŽEROTÍN se nezachovaly kroniky, takže dnes už neznáme jména protagonistů tehdejšího souboru. Jediné, co se podařilo vypátrat, je informace, že byly hojně hrány hry Klicperovy, Bozděchovy, Tylovy, Jeřábkovy, Štolbovy a Šamberkovy, že byly pořádány večery poezie, na nichž se recitovaly verše K. H. Máchy, S. Machara, Jaroslava Vrchlického, Vítězslava Hálka, Jana Nerudy, byly čteny prózy K. H. Borovského, Boženy Němcové aj.

 


 Mezníkem ochotnického divadla v Dřevohosticích je rok 1909, kdy byla v místě založena Tělovýchovná jednota SOKOL, v prvním období jako odbor Tělovýchovné jednoty SOKOL Bystřice pod Hostýnem. Hned při založení odboru SOKOLA v Dřevohosticích vznikl zároveň s oddílem tělesné výchovy i odbor divadelní, sdružující ochotníky nejen z Dřevohostic, ale i z přilehlých obcí, zejména Turovic, Nahošovic, Radkova Domaželic. Zájem o ochotnické divadlo a ochotničení byl značný, a tak již v březnu 1910 se obec dočkala prvního sokolského divadla. Byla to jednoaktovka ,,Zmýlená neplati", kterou režíroval Josef Grunzweig.

 

 

 Rokem 1921 začíná pro dřevohostické sokoly samozřejmě i jejich ochotníky něco jako „Nový letopočet“. Koncem roku byla totiž dostavěna a slavnostně otevřena nová vlastní sokolovna, jejíž součástí bylo i na svou dobu velmi dobře vybavené jeviště, které zařizovala pražská firma Šustek a Wenig. O tom, že nové jeviště opravdu sloužilo svému účelu, svědčí záznam v kronice, podle něhož bylo v roce 1922 sehráno osm představení, jejichž tituly se, bohužel, nezachovaly a zatím se je nepodařilo zjistit.

 

 Nezávisle na sokolském divadle se v době mezi dvěma světovými válkami rozvíjelo v Dřevohosticích orelské divadlo, které mělo v obci velké divácké zázemí a jehož protagonisté se rekrutovali z čelných místních občanů. Orelské divadlo začalo svým způsobem konkurovat sokolskému divadlu od září 1922, kdy byl v obci vybudován "Lidový dům". Obecní kronika uvádí, že při jeho otevření sehráli dřevohostičtí orli divadelní představení ,,Kristus vítězí" od A. Svobody. Jen v letech 1922 až 1928 sehrál orelský soubor celkem 48 před­ stavení, z nichž největšího úspěchu dosáhl .Jdnoštk" hraný čtyřikrát, pašijová hra "Wrné milování" od Svatobora, Meterlinkův .Stilmondsky starosta", Moliěrovo ,,šibalství Scapinova", Rostandovi ,,Romantikové", Wallaceův ,,Ben Hur", Neubauerova .Sextánka" a další. V pozdějších letech první republiky uvedl tento soubor, který měl ve svých řadách dobré zpěváky a zpěvačky, několik tehdy velmi populárních operetek. V období druhé světové války soubor ukončil činnost a již ji neobnovil.

 

 

 V letech okupace sloužila sokolovna jako ubytovna německé' armády. Po osvobození byly na budově zjištěny značné škody a nejinak tomu bylo s jeviš­ těm. Němečtí vojáci zničili oponu, kulisy, hlavní tahy, osvětlení. Proto divadelní odbor se musel nejdříve zaměřit na znovuvybudování a modemizaci celého jeviště, což si podle rozpočtu vyžádalo náklad 150 000 Kčs. Tyto finance se podařilo zajistit především díky iniciativě bratří Mackovíka, Langra a Mužíka. Práce na úpravě jeviště však mohla být zahájena až koncem roku 1945 a pře­ vážná část díla byla provedena formou bezplatných brigád, jichž se zúčastňovali všichni členové souboru. Již během oprava rekonstrukce jeviště bylo započato li nácvikem divadla a jako první divadlo po osvobození byla (na ještě ne zcela dobudovaném jevišti) sehrána pohádka .Princezna Pampeliška" v režii K. Langra. Kromě tohoto úvodního představení byly v roce 1946 ještě sehrány další ­ „Modla z cihelny" v režii E. Hrazdíry a "Sirotek" v režii Marie Maturové.

 

 

 V souladu s tehdy připravovaným divadelním zákonem byla z divadelního Ildhol'lI Sokol utvořena "SOKOLSKÁ SCÉNA", která se stala řádným členem I INlrll(ln( matice divadelního ochotnictva českého (ÚMDOČ).

 

 

 Rok 1947 byl zahájen veselohrou J. Vrchlického ,,Noc na Karlštejně", režírovanou K. Langrem. Hra byla uvedena v rámci soutěže ÚMDOČ a soubor byl porotou zařazen do I. Třídy divadelních ochotníků. Kromě tohoto představení byla ještě sehrána další čtyři: ,,Baťoh" v režii K. Langra, .Oblaka" v režii E. Hrazdíry, "Vzbouření v ústavu šlechtičen" v režii K. Langra a ,,Pro květinu míru" v režii M. Maturové.

 

 

 Kromě již zmíněné ,,Noci na Karlštejně" se velkého ohlasu dočkala hra "Vzbouření v ústavu šlechtičen", v níž kromě 11 žen hrál jediný muž (B. K vasnica). Stínem roku 1947 bylo tříštění ochotnické práce. Československá obec sokolská (ČOS) nařídila, aby sokolské soubory vystoupily z ÚMDOČ a založily samostatné dramatické odbory Sokola. Rozhodnutí ČOS bylo provedeno, i když obecné mínění hodnotilo tento počin jako nerozvážný, protože v dřevohos­ tickém souboru se společná práce dařila.

 

 

Neopakovatelným svátkem pro "opět" sokolské ochotníky byl21. březen 1948. Pod režijním vedením K. Langra nastudoval soubor Mrštíkovu „Maryšu", v níž roli Vávry sehrál člen Národního divadla v Praze, pozdější Národní umělec Zdeněk Štěpánek. Za účinkování tohoto vynikajícího umělce na dřevohostické scéně vděčil soubor svému členovi br. E. Hrazdírovi, který byl Štěpánkovým přítelem z dob první světové války, kdy spolu bojovali v českých legiích.

 

 

 

 Kronika dřevohostických Sokolů se tak může pyšnit následujícím zápisem jednoho z největších českých herců 20. století: "Drazí bratři a sestry, rád se zapisuji do této Vaší knihy, tak rád, jako bych se zapsal do Vašich srdcí. Žijeme v těžkých dobách, velkých dobách a jen láskou a důvěrou jednoho k druhému můžeme překonat obtíže, kterými snad pláčí naše duše. Vzpomínejme společně na Maryšu u Vás a těšme se na shledanou. Váš Zdeněk Štěpánek, Dřevohostice, 21. III. 1948." Mistr Štěpánek hrál svého Vávru u nás dvakrát, v ostatních reprízách ztvárnil tuto roli B. Kvasnica. V roli Maryši se představila A. Hrdličková.

 

 

 Kromě Maryši byly v roce 1948 ještě uvedeny hry: ,,Paní Marjánka, matka pluku" a „Prach a broky", obě v režii E. Hrazdíry. Ochotnický život v Dřevohosticích se prakticky nikdy nezastavil, byť už nikdy nedosáhl takové intenzity jako za Rakouska a v prvních letech svobodného Československa. Přesto však i v následujících letech byla každým rokem hrána minimálně jedna, častěji však dvě až tři hry, přičemž se v souboru vystřídala opravdu hezká řádka režisérů a herců.

 

 Pokračování příště ....

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA